O sbírce
První předměty do fondu zemědělství byly získány již se vznikem muzea počátkem osmdesátých let 19. století v souvislosti s tehdejšími národopisnými výstavami. Fond obsahuje především hospodářské stroje, nástroje, menší či větší technické pomůcky včetně tehdy běžného vybavení domů, a to od 18. po 1. polovinu 20. století. Mezi největší opatří žebřiňáky, různé pluhy a radlice, k menším pak náleží mědlice na len, udidla, chomouty, sedla na dobytek a koně, ale také včelí úly a dýmníky na vykuřování úlů. Kdysi zcela běžné, ale nyní již historické předměty představují dřevěné hrábě, cepy, lopaty, sudy a menší soudky, dále vidle, kosy a srpy či sekery. K zajímavým rovněž patří nejrůznější sazečky, lis na tvaroh nebo vyřezávané a zdobené mísy, formy, česadla a stojany na zpracování příze. Mezi kuriózní předměty pak patří například důmyslné pastičky na myši.
Uvedené exponáty byly často vystavovány v rámci nejrůznějších expozic. Cílem Vlastivědného muzea v Jindřichově Hradci bylo koncem 80. let 20. století otevřít samostatnou expozici v bývalém špýcharu u zámku Červená Lhota, k čemuž však po listopadu 1989 nedošlo. Tato expozice měla komplexně představit dlouhodobý význam zemědělství pro náš region. V současné době se o obdobné expozici v našem muzeu neuvažuje. Nejzajímavější z těchto předmětů jsou však představeny na výstavě „Tradice jedné hranice“ v Muzeu Jindřichohradecka.
Ve fondu jsou rovněž zastoupené předměty připomínající práci v lesnictví. To je na území našeho regionu spojováno především s rodem Wachtelů. Čtyři generace této rodiny, již od doby vlády císařovny Marie Terezie, vykonávaly vysoce odbornou lesní správu pro rodinu majitelů jindřichohradeckého panství, rod Černínů a to až do roku 1945.
Rybníkářské řemeslo patří vůbec k těm nejstarším na Jindřichohradecku. S ním jsou spojená starobylá nářadí či technické pomůcky uchované ve sbírkách Muzea Jindřichohradecka. Jedná se například o tažnou sít z konopí - tzv. nevod, jenž se dělí na malý a velký. K nevodu přináleží nářadí na vyndávání ryb z této sítě, které je zastoupeno ohnoutky, kesery a saky. Lovci používali kožené holínky a tzv. kožené zástěry z hovězí kůže. Ryba se nakládala do tzv. dřevěných lejt. Ve sbírkách se nachází středně velké lejty o objemu 500-600 litrů a dřevěná vědra na dolévání vody do kádí sloužící zároveň k počítání menších ryb. Vylovená ryba se vážila tzv. přezmenem se závažími, postaru pojmenovanými ramenem spravedlnosti. K odvozu ryb na sádky sloužily v depozitáři rozložené žebřinové vozy. Řada z výše uvedených exponátů ze sbírek muzea byla dlouhodobě zapůjčena do expozice v bývalém Zámeckém mlýně, který provozuje a expozice vytváří Spolek přátel jindřichohradeckých lesů a rybníků.
