O přednášce
Je pozoruhodné, že neexistuje dosud žádná seriózní biografie Boženy Němcové. Její životopisy jsou totiž v podstatě odvozeny převážně od spisovatelčina literárního díla. Poslední literární pokusy svázané s jejím domněle šlechtickým původem či poněkud mělká filmová díla vlastně jen posílily zájem o osobnost této ženy.
Na chystaené přednášce v konferenčním sále Muzea Jindřichohradecka půjde o pokus představit Boženu Němcovou jako nevšední ženu, nemálo předbíhající dobové vzorce ženského jednání a konvencí, které rozhodně tato pozoruhodná žena překračovala. Současně chci vyvrátit řadu mýtů, které se ke spisovatelce vážou. Je zajímavé, že přibývají v čase. Ano, je jich stále více.
Zveme Vás v úterý 27. října od 17.00 hodin na povídání o této koně české literatury. Vstup je zdarma.
Ukázka z knihy Božena Němcová ČESKÝ MÝTUS:
1. KAPITOLA
Mnoho povyku pro nic?
Slavná komedie Williama Shakespeara svým názvem vhodně evokuje obsah následujících řádek. Prozrazuje, jak fantazie některých osob, bez rozdílu věku či vzdělání, se promítla do počátku životního příběhu velké české spisovatelky. A při nedostatečné kritické reflexi těchto výbojů se stávaly bezmála „zjevenými pravdami“ s dosti dlouhou životností. Na počátku této vlny stála Helena Sobková (1932), která již v roce 1985 dokončila podrobnou materiálovou práci, ve které zformulovala svůj „alternativní“ pohled na původ, rodiče i datum narození Boženy Němcové.1 Základem spisovatelčina pohledu bylo zpochybnění tradičního výkladu o původu budoucí spisovatelky. Jejího otce hledala v aristokratickém prostředí. Sobkové výklad pramenů je poznamenán silnou subjektivností, a zejména ahistoričností. To se projevuje již ve výkladu „zfalšovaných“ matričních zápisů. Dalším momentem může být mylný výklad o vztahu matky a dcery Panklovy, případně zveličení faktu, že si mladá matka Panková vzala léky na dluh, či domnělá absence shodných prvků vztahu mezi rodiči Panklovými a jejich dcerou. Ne, netřeba v tom pokračovat dále. Nejednalo se totiž o nic jiného než o krajní subjektivismus H. Sobkové. Ten nemá nic společného s objektivní analýzou pramenů! A to vše na základě nikoli neznámých, nových nebo nově čtených pramenů, ale řady poměrně jednoduchých dedukcí, předpokladů či subjektivních domýšlení. Ne, vše na tomto postupu nepovažuji za negativní či kritizovatelné! Pozitivním výsledkem této a dalších prací bylo obrácení pozornosti k Boženě Němcové. Ta přestávala být v těchto souvislostech pouze jakousi povinnou položkou školní četby… To je ovšem takříkajíc domácí pohled. Téma totiž má ještě jiný rozměr, řekněme středoevropský. Je spojeno s pracemi náchodského rodáka Adolfa Irmanna (1903–1993), žijícího od konce čtyřicátých let 20. století v Bavorsku.2 Ten se již na konci šedesátých let pokusil, a musím dodat, že s nemalým zdarem, rozlousknout nejednu otázku spojenou s Terezií Novotnou a její dcerou Barbarou za jejich vídeňského pobytu. Zásadně tak poopravil některé desítky let přijímané názory typu „budoucí spisovatelka se narodila své matce, když jí bylo čtrnáct let“. Jen s malým zpožděním u nás navázali na H. Sobkovou další autoři. Mám jisté podezření, že někteří se snažili těžit z konjunktury tohoto velmi lákavého a čtenářsky dopředu vděčného tématu. Tak trochu v tomto ohledu podezírám i koryfeje literatury faktu Miroslava Ivanova (1929–1999). Ivanov rozehrál mnoho motivů, ale – i pro mě poněkud nečekaně – nedovedl je do vlastního výkladového „modelu“.3 Krátce řečeno zpochybnil řadu skutečností, ale nedokázal kompletně vytvořit alternativu Boženiných mladých let. Skoro se zdá, jako by se chytil do vlastních, bohatě rozprostřených sítí.
Fotoalbum
