Patrik Proško se zabývá neinvazivním uměním ve veřejném prostoru. Vybraná místa hrají při vytváření jeho uměleckých projektů zásadní roli. Ať se jedná o přírodní či příměstské teritorium nebo galerijní prostory, Proškovy zásahy vždy respektují prostředí, přičemž hlavní důraz je kladen na vykonání uměleckého činu a jeho pomíjivost. „Pomíjivost vnímám jako jedinou trvalou hodnotu, která ovlivňuje vše, co v životě děláme a také způsoby, jak to děláme,“ sděluje Patrik Proško.
Koncept výstavního projektu má několik rovin. V prostorách křížové chodby minoritského kláštera je ve fotografické podobě představeno přes 50 uměleckých intervencí, které autor vytvořil na svých výpravách do různých částí světa. Tato linie přináší do jižních Čech vůni dálek a svobody, která lidem v době pandemie chyběla. Fotografie jsou prezentovány v různých formátech a adjustacích, vsazené mimo jiné i do tvarosloví gotických kleneb a výklenků. Výstava obsahuje i několik instalací a soch, které vznikly přímo pro prostor muzea. „Jsou to světelné site specific instalace z muzejního mobiliáře v interakci s nástěnnými malbami, variabilní sochy z malovaných železných plechů a tzv. vrstvenou linií příběhu, která se rozprostírá od křížových chodeb až po kazatelnu kostela, socha z polystyrenu, která prorůstá do prostoru na gotickém sloupu a tempo i příkrý ráz celé výstavy udává kinetická železná socha umístěná na centrálním místě klášterního dvora,“ popisuje autor výstavy.
Součástí výstavy je iluzivně anamorfní pomník Tomáše Krýzy, tvůrce největšího pohyblivého lidového betlému na světě. Tento portrét je vytvořen ze dvou tisíc různých artefaktů.